Ohlédnutí za 11. 9. 2001

Kratší zamyšlení nad útoky z 11.9. 2001 a současný pohled na problematiku islámu v Evropě a ztrátou identity západní civilizace.

     Dnes je to přesně 20 let od útoků na Světové obchodní centrum (World Trade Center) a Pentagon. Do té doby svět nic nevěděl (až na několik arabistů a nadšenců arabského světa) o islámu, islámském terorismu, Ál-Kaidě, svaté válce Džihád atd. Datum 11. 9. 2001 představuje milník v těchto věcech.

     Ten den si vybavuji celkem přesně. Bylo mi tenkrát 10 let a začal jsem chodit do 5. třídy základní školy. Přijel jsem autobusem domů a našel své rodiče, jak se zájmem a obavami sledují vysílání americké stanice CNN. Oznámili mi, že nějaké letadlo narazilo do jedné z budov Světového obchodního centra v New Yorku. Za nějakou chvíli se objevilo další letadlo a narazilo do druhé budovy. Nedlouho poté spadla první věž a pak hned druhá. Do toho přišla zpráva, že další letadlo narazilo do budovy Pentagonu. Unesené čtvrté letadlo pak spadlo při boji teroristů s pasažéry. Celkem zemřelo 3 000 lidí. K útokům se přihlásila islámská teroristická organizace Ál-Kaida, která vyhlásila válku Americe a celému západnímu světu. Po dvaceti letech se situace nelepší. Naopak. Západ prohrává a islám vítězí.

     Někteří si tenkrát naivně mysleli, že to byl ojedinělý útok islámských fanatiků, a že se nic takového již nebude opakovat. Bohužel od vypuknutí migrační krize roku 2015 se útoky stávají čím dál častěji. Nejedná se už o bombové útoky, jak jsme tomu byli zvyklí v minulosti (bombové útoky na vlaky ve Španělsku v březnu 2004, v londýnském metru v červenci 2005, na bostonském maratonu v dubnu 2013), ale spíše o útoky nožem na náhodné kolemjdoucí. Těch se za posledních 6 let událo tolik, že už se nad tím nikdo ani nepozastavuje. Je to samozřejmě špatně, protože to znamená, že západní civilizace si pomalu zvyká na nový standard, který ji vnucuje islám. Smyčka se začíná stahovat. Muslimové si nárokují pořád více a více. Západ ve své slabosti jim vždy ustoupí. Ať už se jedná o zákaz podávání vepřového masa na některých školách ve Francii a jinde, nebo o karikatury proroka Mohameda v nějakém satirickém novinovém plátku.

     Se zvyšujícím se počtem muslimů v Evropě roste i jejich agresivita a nárokovost. Při vysoké porodnosti muslimských žen v kontrastu s porodností u nemuslimských žen a při neustálém přílivu nových a nových muslimů z arabských a afrických zemí je jen otázkou času, kdy se původní obyvatelé Evropy stanou ve svých státech a na svém kontinentu menšinou. Jak říká spisovatel Benjamin Kuras, tak na konci tohoto století už bude původní evropské obyvatelstvo na svém kontinentu v menšině. Jen bych dodal, že při vzrůstajících migračních tlacích to může být i dříve. Někdo snad namítne, že to nevadí. Že evropská kultura bude žít dále. Já ale tvrdím, že to je velmi nejisté. Kdykoli v historii muslimové obsadili nějaké území, nějakou zemi, tak ji ovládli. Nikdy nesplynuli s původním obyvatelstvem. Původní civilizaci vymazali, stejně tak i stopy po ní. Dneska už málokdo ví, že Egypt a Sýrie byly kdysi dávno křesťanskými zeměmi. Drtivá většina muslimů nemá zájem se přizpůsobovat. Chtějí podrobovat a zastrašovat. Navzdory tomu, že některé arabské státy se vydaly na cestu k vytvoření jakési demokratické země západního typu, tak tyto pokusy vždy ztroskotaly a islám ve svém původním znění byl obnoven (Írán roku 1979, nebo Turecko posledních několika let).

     Západ neustále žije v naivní představě, že když ukáže dobrou vůli a bude islámským fundamentalistům ustupovat, tak i oni pak pochopí, že je lepší být poslušný a ukázat laskavé srdce. Je to velký omyl. V historii lidstva to vždy bylo tak, že civilizace, která byla slabá a ustupovala agresivnímu protivníkovi, tak ta prohrála a zanikla. Přežije zkrátka ta silnější, dominantnější. Je velkou ostudou států západní Evropy, že se rozhodly rezignovat na dědictví západní civilizace, která dosáhla takového pokroku, o jakém se předchozím civilizacím ani nesnilo. Rozhodly se podrobit islámu a nakonec zaniknout. Bez jakéhokoli boje, bez jakékoli formy odporu.

     Státy střední a východní Evropy ještě mají naději na přežití. Zdejší lidé mají zkušenosti s komunismem, ví tedy, jak vypadá nesvoboda. Když už nic, tak nás 40 let komunismu alespoň ochránilo před zhoubnými ideologiemi přicházejícími ze Západu. Zdejší lidé nechtějí ztratit nově nabytou svobodu po roce 1989 ve jménu radikálního islámu. Chtějí jíst vepřové maso, sledovat krásné ženy na ulicích, které nejsou zahaleny od hlavy až k patě, nechtějí číst od rána do večera korán a chtějí svobodně myslet a rozvíjet své schopnosti.

     Střední a východní Evropa je novým Západem 21. století. Buďme na to hrdí a nedejme si to vzít. Evropská kultura za nějaký ten boj přeci stojí.