Kniha vhodná k přečtení - Německý rok 1968
Kniha Německý rok 1968 - předpoklady, průběh a důsledky kulturní revoluce v SRN, kterou napsal historik doktor Aleš Valenta, je pozoruhodným dílem, které se pokouší vylíčit příčiny a následné důsledky vzestupu neomarxismu u našeho západního souseda. Německo má v současné době zásadní vliv na směřování Evropy a pochopení jejich mentality je stěžejním předpokladem pro porozumění jejich politiky a kurzu směřování celé Evropské unie.
Valenta se v první části své knihy zaměřuje na specifickou německou mentalitu a její vývoj za posledních zhruba 500 let od nástupu Martina Luthera a luteránství. Odtud lze vysledovat německý důraz na pracovitost a spořivost. Lze ale také objevit jejich touhu po dokonalosti a transformaci světa kolem sebe. Tato touha se přetváří až do destruktivní podoby, jakou můžeme vysledovat dnes při pohledu na migrační krizi a německé snaze rozředit okolní evropské státy nekontrolovatelnou migrací z Afriky a Blízkého východu.
Kniha poté pokračuje analýzou německých filozofů (Hegel, Kant, Nietzsche). Co stojí za povšimnutí je to, že se z Němců v 18. století stali vášniví čtenáři. Dokonce tak vášniví, že zanedbávali svá studia a pracovní povinnosti. Němci začali zabředávat do až posedlé četby svých filozofů. Na jednu stranu je to jistě chvályhodné, na druhou stranu se také říká, že všeho moc škodí. Jak jednou prohlásil německý spisovatel Johann Wolfgang Goethe: Němec tíhne k trudnomyslnosti a všechno nad ním tíživě visí.
Poté se dostáváme k tomu hlavnímu, k analýze Frankfurtské školy. Toto je zcela klíčová věc k pochopení, v jakém stavu se současné Německo nachází. Filozofové z Frankfurtské školy (Max Horkheimer, Erich Fromm, Theodor Adorno, Herbert Marcuse, Jürgen Habermas…) přišli s radikální filozofií tzv. kritickou teorií. Dospěli k názoru, že současná západní společnost je špatná, je ovládaná konzumem a inklinuje k fašismu. Je tedy potřeba ji radikálně přetvořit. Ale na rozdíl od starých marxistů se rozhodli odpoutat od dělnické třídy. Ta v jejich očích byla otupena kapitalismem a konzumní společností a neměla tedy vůli dělat žádnou revoluci. Revoluční potenciál bylo potřeba najít někde jinde. Tito neomarxističtí filozofové objevili skupiny menšin, které byly údajně utlačovány většinovou společností. Zde ležel onen revoluční potenciál, tolik vyhledávaný Frankfurtskou školou. Naprosto šokující je to, že tito lidé odmítali přijmout i zjevné skutečnosti. Západní Německo bylo počátkem šedesátých let prosperující zemí s fungujícím systémem státní správy a robustní ekonomikou (Německý hospodářský zázrak). Neomarxisty to ale nezajímalo a mluvili mimo jiné o tragické úrovni vzdělání německých škol. Což vůbec neodpovídalo realitě, neboť studijní výsledky německých žáků a studentů dosahovaly nadprůměrných výsledků. Z německých univerzit se postupně začaly stávat hnízda neomarxistických bojůvek a odtud měla být německá kulturní revoluce šířena dále. Němečtí profesoři byli slovně napadáni, studenti podnikali okupační stávky přednáškových sálů. Mnozí konzervativní vyučující na protest odcházeli, byl i případ sebevraždy jednoho profesora. Státní aparát nebyl schopen nic podniknout, neboť se bál obvinění z fašizoidních tendencí. Německo v šedesátých letech prožívalo velmi bolestnou kolektivní vinu, kdy starší generace, buďto přímo podporovala nacismus, a nebo s ním mlčky souhlasila a generace jejich dětí jim to vyčítala.
Vše vyvrcholilo rokem 1968, kdy docházelo k násilným demonstracím, a to nejen v Německu, ale v celém západním světě. Zajímavostí bylo, že kdo přišel do Západního Německa v roce 1968 z komunistického Československa, tak byl zděšen z toho, jak studenti mávají vlajkami Stalina, Mao Ce-tunga, Che Guevary a jiných komunistických leaderů a revolucionářů. Emoce poté odezněly, ale to neznamená, že neomarxismus skončil. Byl zahájen tzv. dlouhý pochod institucemi, což znamenalo obsazení klíčových pozic neomarxisty, a to ve státní správě, na univerzitách, ve vládě. Po padesáti letech vidíme výsledek sami.
Kniha pak končí nejnovější německou posedlostí a tou je ochrana planety, která se projevuje klimašílenstvím. Fanatičtí radikálové zkrátka využijí čehokoliv, co by mohlo posloužit ke zničení současné západní civilizace. O přírodu a naše dobro jim opravdu nejde.
Kniha doktora Valenty je zatím tou nejlepší z pohledu analýzy vývoje německé společnosti za posledních pět století a důsledků, které z toho pro dnešní Evropu plynou. Určitě stojí za přečtení. Lepší knihu jsem na toto téma nečetl.
Šimon Miča
Zemědělci toho mají dost
Není jednoduché být zemědělcem v dnešní době. Lidé, kteří pracují v zemědělství si zaslouží náš hluboký obdiv. Evropské unii je to ale jedno.
Šimon Miča
Česká republika je kolonie Západu
Pro někoho to může být překvapením, ale je to tak. Naše země je kolonie Západu, jeho politickým protektorátem a ekonomickou periferií.
Šimon Miča
Konzervativní pravice a levice se musí spojit
Politická situace v České republice je vážná. Vláda Petra Fialy si dělá, co chce a zdá se, že se jí nic nemůže stát. Je to však skutečně tak?
Šimon Miča
Euro je ekonomická past
Naše elity už nás zase straší zavedením společné měny. To by ale pro Českou republiku znamenalo hospodářské potažmo politické problémy.
Šimon Miča
ODS pod Petrem Fialou
Bylo to přesně 18.1.2014, kdy byl Petr Fiala zvolen předsedou Občanské demokratické strany. Pod jeho vedením se za 10 let z ODS stala naprosto nečitelná strana, u které nevíme, co si doopravdy myslí, co prosazuje, kam směřuje.
Šimon Miča
Vydělali jsme si dnes na večeři?
Takto se ptával prezident Václav Klaus, když ještě pracoval v Prognostickém ústavu Československé akademie věd, a odcházel večer po práci s kolegou domů. Myslím, že každý z nás by si měl položit tu samou otázku.
Šimon Miča
Rok 2024 vs. 1984 – spletl se Orwell o 40 let?
Za pár hodin začne nový rok. Rok 2024. Slušelo by se trochu optimismu, ale je ten skutečně na místě?
Šimon Miča
Zhodnocení končícího roku 2023
Rok 2023 je téměř za námi. Byl opět nabitý mnohými politickými událostmi. Pojďme si je zrekapitulovat.
Šimon Miča
Podpora Fialovy vlády je na minimu. Divíte se?
Podle posledního průzkumu důvěřuje vládě Petra Fialy pouhých 17 procent obyvatel České republiky. Naopak 81 procent jí nedůvěřuje. Takto rekordní čísla měla jen vláda Petra Nečase.
Šimon Miča
Henry Kissinger a reálpolitika dnes
Henry Kissinger a jeho reálpolitika nám budou obrovsky chybět. O to více v časech velké geopolitické změny, která se právě teď odehrává.
Šimon Miča
Vláda v otázce šetření káže vodu a pije víno
Vláda Petra Fialy deklaruje už dva roky, že se musíme uskromnit. Je potřeba šetřit, neboť státní dluh je neudržitelný. Osobně proti tomu nic nemám, ale jak se uskromňuje sama vláda?
Šimon Miča
Ficovo volební vítězství
Slovensko se rozhodovalo mezi tím, jestli bude držet politickou linii stanovenou před třemi lety, nebo se vrátí ke starým pořádkům.
Šimon Miča
Mediální obraz nade vše
Současní politici se namísto řešení skutečných problémů a dělání nepopulárních kroků spíše starají o svůj mediální obraz a svoje PR.
Šimon Miča
Problémy na německých koupalištích
Poslední dobou narůstá počet útoků na koupalištích u našeho západního souseda. Upřímně řečeno, není se čemu divit.
Šimon Miča
Francie hoří
O Francii jsem již pár článků napsal. Země, která dala světu mnohé, jejíž kulturu a gastronomii obdivuje celý svět se nám hroutí před očima.
Šimon Miča
Petr Pavel 100 dní na hradě
Petr Pavel úřaduje na Pražském hradě 100 dní. Pojďme si analyzovat jeho působení, podívat se na jeho kontroverzní kroky, případně říci něco pozitivního.
Šimon Miča
Referendum o vstupu do EU – 20 let poté
Jak název mého článku sděluje, od referenda o vstupu do Evropské unie konaného v České republice uplynulo v těchto dnech přesně dvacet let. Jaký je vztah České republiky k EU po dvou dekádách? A jak se EU chová k nám?
Šimon Miča
Opravdu musíme zvyšovat daně?
Vláda s velkými fanfárami představila svůj tzv. konsolidační balíček. Nejedná se však o nic jiného než o zvyšování daňové zátěže pro všechny.
Šimon Miča
Aktivisté v akci
V Evropě se množí případy, kdy se zelení aktivisté rozhodnou (samozřejmě pro dobro planety) zablokovat silnici, či dálnici, aby upozornili na údajnou blížící se klimatickou katastrofu a používání aut se spalovacími motory.
Šimon Miča
S obnovitelnými zdroji na věčné časy a nikdy jinak
Tak jak se za dob komunistické vlády v Československu říkalo se Sovětským svazem na věčné čas a nikdy jinak, tak nám Evropská unie říká to samé o obnovitelných zdrojích energie.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 59
- Celková karma 28,82
- Průměrná čtenost 613x