Prezidentské volby

První kolo prezidentských volbách se koná již tento pátek a sobotu. Pojďme volit v co nejhojnějším počtu a nedopusťme, aby náš hlas propadl.

Končí jedna dlouhá éra vládnutí a sice éra prezidenta Miloše Zemana. Ačkoli bych našel nějaké věci, které se mi na něm nelíbily (byl pro přijetí eura, po Václavu Klausovi vrátil na Pražský hrad vlajku EU a tak dále), tak jednu věc mu upřít nelze. V době, kdy vstupoval na Pražský hrad to byl velezkušený politik, bývalý premiér, poslanec, předseda Poslanecké sněmovny. Člověk, který ví, co život obnáší, který sám kdysi prohlásil, že politika je řemeslo, které se musí dlouho učit.

Většina kandidátů na prezidenta však žádné zkušenosti z politiky nemá. Prezidentský úřad by přitom měl být vyvrcholením politické kariéry. O tento post by se měl ucházet člověk, který má za sebou roky politických zkušeností. Ví, jak politika funguje, jak se domluvit s lidmi a jak nejlépe prosazovat konkrétní zájmy. Toto mají za sebou pouze čtyři z devíti kandidátů na prezidenta (Babiš, Bašta, Fischer, Hilšer) z nichž Fischer a Hilšer mají zkušenosti pouze ze Senátu, což je takové odpadliště druhořadých politiků a lidí bez vizí a jasných názorů. Jedinými zkušenými, opravdovými politiky jsou tedy Jaroslav Bašta a Andrej Babiš.

Další hledisko by mělo být zahraniční orientace České republiky. Prezident České republiky by měl být člověk, který si je vědom geopolitické reality současnosti. Západ chudne. V době, kdy Česká republika vstupovala do Evropské unie, tak byla západní Evropa stále ještě bohatou částí světa. Za necelých dvacet let však mluvíme o úplně jiném Západu. Evropská unie je ovládána multikulturními extrémisty, zelenými a novou levicí. Tito lidé nám slibují krásnou novou Evropu plnou všemožných národností a etnik, čistého klimatu a rovnoprávnosti pro všechny. Je to samozřejmě utopie. Bude to jen znamenat etnické, sociální a náboženské konflikty, významné zchudnutí a ztrátu vlivu ve světě (který už je tak pramalý) a rovnostářský socialismus, který jak známe z komunistické minulosti nebude nikdy fungovat. Nerozumějte tomu ale tak, že vyzývám k nějakému příklonu k Ruské federaci. Česká republika patří do střední Evropy. Nejsme ani Západ, ani Východ. Jsme středně velká země uprostřed Evropy, která má potenciál stát se prosperujícím a bezpečným státem, vzorem pro jiné. Nesmíme to promrhat.

A jaký by měl být český prezident ve vztahu k České republice? Neustále dokola se opakuje fráze, že by prezident měl spojovat a nikoliv rozdělovat. Jenže lidé mají různé názory a v současné době je Česká republika rozdělena, tak jak to vidíme jinde na Západě, na dva tábory: vlastence a globalisty. Jejich názory jsou tak odlišné, že tyto dva tábory nelze spojit. Je ale potřeba, aby mezi nimi existoval jakýsi smír a vzájemný respekt. Nedopusťme, aby to vypadalo jako ve Spojených státech amerických, kde se tyto dva tábory vzájemně nenávidí a může mezi nimi dojít v extrémním k občanské válce.

V tomto svém článku jsem se pokusil dát návod, jakou zvolit novou hlavu státu. Je mi jasné, že některé lidi nepřesvědčím, a že budou volit podle jiných kritérií. To je v pořádku. Je to každého svobodné rozhodnutí a je třeba ho respektovat. Je ale potřeba, aby lidé k volbám šli, nezůstali doma a pak si nestěžovali, že to v tomto státě vypadá tak, jak to vypadá.

Přeji všem v jejich volbě šťastnou ruku.