Summity EU. Jsou vůbec k něčemu?

Lidé, kteří mě už nějaký pátek čtou, tak jistě ví, že eurofil rozhodně nejsem. Je jim tedy jasné, že má odpověď na otázku v dnešním článku bude záporná.

Se všemi negativními věcmi, které jsou spojeny se současným stavem Evropské unie je jedna věc, která jí jde mistrně. Jedná se o pořádání summitů a setkání nejrůznějšího typu. Představitelé EU nemají problém někam přijet, s někým se setkat, popovídat si. Lepšolidé nasednou do svých soukromých letadel (eco-friendly to rozhodně není - ale co?) a zamíří směr Brusel, Štrasburk, Lucemburk atd. Zde si podají ruce, vymění přátelské úsměvy, udělají společnou fotku. Ujistí se, jak jsou skvělí, jak dobře to dělají, vydají společné prohlášení a odjedou. Jak by však řekl klasik, rozhodují činy a ne slova. Bruselsko-berlínská šlechta však není schopná řešit reálné problémy. Rozhoduje ideologie. Abych byl přesný neomarxistická ideologie. To znamená že:

1. Evropu je potřeba rozředit přílivem migrantů z odlišného prostředí Afriky a Blízkého východu.

2. Planetu zachráníme jedině co nejrychlejším přijetí Green Dealu, postupným zavíráním uhelných a jaderných elektráren a zaváděním alternativních zdrojů energie

3. Budeme upřednostňovat všemožné i nemožné menšiny na úkor většinové společnosti

4. Činnost člověka budeme silně regulovat, podnikání mu znechutíme natolik, že ho to přejde. V zaměstnání zavedeme korporátní tlak na stále větší zisk a politickou korektnost vůči svým kolegům.

5. Zavedeme vysoké daně, aby stát neustále bobtnal, zaměstnával nové a nové zaměstnance a mohl rozdávat všemožné sociální dávky.

Nic z toho nemůže fungovat neboť:

1. Evropa se pod přílivem migrantů začne hroutit. Vypuknou etnické, sociální a náboženské konflikty

2. Alternativní zdroje energie musí vzniknout spontánně, přirozeným technologickým vývojem, a ne tlakem seshora a stanovováním datumů do kdy bude Evropa klimaticky neutrálním kontinentem, kdy se definitivně přestanou vyrábět auta se spalovacím motorem atd. To bude mít za následek vysoké ceny vozů s alternativním pohonem. Zavření uhelných a jaderných elektráren povede k vysokým cenám energií (což se děje nyní) a spoléhání se na dosud nestabilní alternativní zdroje energie jako jsou solární, či větrné elektrárny.

3. Ve společnosti musí platit pravidlo každému podle jeho zásluh. Stanovováním všemožných kvót na zastoupení menšin ve vedení firem nikomu nepomůžeme. Povede to jen k tomu, že lidí budou dosazování do pozic ne díky svým zásluhám, ale díky příslušnosti k nějaké menšině. Kvalita práce půjde dolů.

4. Stát by neměl házet lidem klacky pod nohy. Člověk by měl možnost svobodně podnikat bez všemožné státní byrokracie, regulace. Mamutí korporace nesmí lidi vysávat do morku kostí, a ještě je nutit k hyperkorektnosti vůči všemu a všem.

5. Daně by měly být nízké a přehledné. Nepotřebujeme velký stát, ale štíhlý a efektivní stát. Sociální dávky by měly být vypláceny lidem, kteří je skutečně potřebují a neobejdou se bez nich. Novodobí socialisté z EU si totiž neuvědomují, že zavedením bodu 4 nebudou mít na vyplácení sociálních dávek, neboť nikdo nebude podnikat a v zaměstnání díky korporátnímu tlaku lidé také dlouho nevydrží.

Přeborníky v pořádání nejrůznějších sjezdů byli i komunisté. Komunističtí aparátčíci se ujišťovali v tom, jak pokračuje pětiletý plán tzv. pětiletka. Honosili se, kolik v naší zemi bylo vyrobeno oceli, vypěstováno pšenice, jak ten náš socialismus krásně vzkvétá a lidé se mají dobře. Realita byla samozřejmě zcela jiná, ale komunistická nomenklatura žila ve své bublině a blouznění. Nyní je to stejné.

Jak už jsem psal v jednom ze svých dřívějších článků, tak smyslem spolupráce mezi evropskými státy by měla být hospodářská spolupráce suverénních států, kde každý by měl svou vlastní měnu, která by se přizpůsobovala ekonomické výkonnosti daného státu. Namísto toho tu máme měnovou unii států platících eurem, kde slovenský důchodce se podílí na sanaci řeckých dluhů. Státy typu Polska a Maďarska jsou navíc osočovány, že nedodržují zásady právního státu a je jim vyhrožováno omezeným přísunem peněz z rozpočtu EU.

Bývalý předseda Strany svobodných občanů, ekonom Petr Mach byl jednou dotázán, kdy definitivně skončí Evropská unie. Odpověděl, že EU skončí v okamžiku, kdy Jean-Claude Juncker (předseda Evropské komise v letech 2014-2019) zjistí, že mu nepřišla výplata.

Doufám, že se dožiji toho, že čelním představitelům EU a jejich mohutnému úřednickému aparátu se tohle jednou stane.